Lekce 2

Operátory

S proměnnými pracujeme pomocí operátorů.

Logické
and or not	logický součin logický součet negace
Aritmetické
+ - * / div mod	součet rozdíl součin desetinné dělení celočíselné dělení zbytek po celočíselném dělení
Porovnávací
= < > <= >=	je rovno je menší je větší je menší nebo rovno je větší nebo rovno

Příkaz přiřazení

Nejjednodušším příkazem je přiřazení, pomocí kterého proměnná nabývá hodnotu, případně se nahradí aktuální hodnota hodnotou novou. Hodnota musí být kompatibilní s typem proměné.

pocet:=15;
jmeno:='Dalibor';

Výrazy

Přiřazení hodnoty proměnné je jednoduchý příkaz. Dalším způsobem, jak může proměnná nabýt hodnotu je výrazem. Např:

obvod:=2*a+2*b;

V jednom výraze můžeme použít i několik operátorů. Pořadí operací je pak možné měnit závorkami ( ).

Procedury a funkce

K psaní svých programů si ze začátku vystačíme se základními procedurami a funkcemi. Většina procedur a funkcí je uložena v jednotkách. Základní je jednotka system. Její jméno v klauzuli uses není povinné, je použita vždy. Tato jednotka obsahuje procedury vstupu a výstupu, práci s řetězci, se soubory a adresáři, matematické funkce a obsluhu chyby programu.

Procedury vstupu a výstupu

Standardní zařízení počítače pro vstup je klávesnice, pro výstup obrazovka. Dále budeme tedy uvažovat tato zařízení.

Read

Read(promena);

Procedura čte znaky z klávesnice a uloží je do proměnné uvedené jako parametr. Ta může být libovolného typu.

Poznámka: Pokud v programu chceme načítat z klávesnice hodnoty do více proměných užitím procedury Read, tak dochází k chybě. Do první proměné načteme bez problému, ale do následující se umístí "klávesa enter", kterou jsme ukončili předchozí zadání. Z těchto důvodů je výhodnější používat pro vstup z klávesnice výhradně proceduru ReadLn, u které k takové chybě nedochází.

ReadLn

ReadLn(promena);

Procedura čte znaky z klávesnice (až po ukončení zadání klávesou "Enter") a uloží je do proměnné uvedené jako parametr. Ta může být libovolného typu. Následující vstup/výstup se však provede vždy na nový řádek.

Write

Write('Text ....',promena,konstanta,...);

Výstup na obrazovku. Může se použít jedna proměnná (i konstanta), nebo několik, oddělených čárkou. Následující výstup se provede bezprostředně za tento.

WriteLn

WriteLn('Text ....',promena,konstanta,...);

Stejně jako předchozí, následující výstup se však provede vždy na nový řádek.

Řízení výstupu pomocí parametrů

Výstup je možné řídit dvěma parametry. Jsou to:

počet znaků (dále jen P)
počet desetinných míst (dále jen PDM)

Do syntaxe se pak začlení takto:

write(promena:P:PDM);

Promena může být jakéhokoli typu, přičemž u znakových a logických typů nelze použít parametr PDM. Jak ovlivní paremetry výstup je vidět na následujícím příkladu

Zdrojový kód

Výstup

a:='Ahoj'; {typ string}
b:=135.246; {typ real}

writeln(a:1);
writeln(a:3);
writeln(a:5);
writeln(a:8);
writeln(a:10);

writeln(b:7);
writeln(b:9);
writeln(b:12);
writeln(b:9:2);
writeln(b:11:3);




Ahoj
Ahoj
 Ahoj
    Ahoj
      Ahoj

 1.4E+02
 1.35E+02
 1.35246E+02
   135.25
    135.246

Z uvedeného lze odvodit následující závěry:

Nastavení parametru P na menší než je skutečný počet znaků výstup neovlivní;
nastavení parametru P na hodnotu větší než je skutečný počet znaků přidá před výpis hodnoty samotné příslušný počet mezer;
pokud není nastaven parametr PDM, tak dochází u desetinných datových typů k výpisu ve tvaru mantisy a exponentu.

Cvičení: Cvičení 1 Cvičení 2 Cvičení 3

Programování v jazyce Pascal