předchozí návrat do menu následující

Lekce 1

Programovací jazyk PASCAL je strukturovaný. To s sebou přináší spoustu pravidel. Jedno z nich také určuje pořadí jednotlivých částí programů. Pro lepší pochopení dalšího výkladu je nezbytné, abyste se seznámili se strukturou jednotlivých částí, které mohou programy obsahovat. Jsou to program , jednotka , procedura a funkce. V první lekci si probereme strukturu programu.

Program

Jednotlivé součásti programu:

Některé jednodušší programy nemusí obsahovat všechny uvedené části. Na zkráceném příkladu si jednotlivé části popíšeme.

  program Jmeno_programu;

  uses Jednotka1,Jednotka2;

  const Jmeno_konstanty = hodnota;

  type datovy_typ_x = ...;

  var Jmeno_promenne1,Jmeno_promenne2:datovy_typ;

  procedure ...;

  function ...;

  begin
    {hlavní program}
  end.

program Klíčové slovo názvu programu, nepovinné.

uses Klíčové slovo seznamu použitých jednotek (unit).

const Klíčové slovo k deklaraci konstant hlavního programu.

type Klíčové slovo definice nových datových typů.

var Klíčové slovo seznamu proměnných hlavního programu.

procedure Klíčové slovo k deklaraci procedury.

function Klíčové slovo k deklaraci funkce.

begin Klíčové slovo označující začátek bloku programového kódu. Za tímto slovem se středník vynechává.

end Klíčové slovo označující konec bloku programového kódu. Označuje-li konec hlavního programu následuje tečka.

{ } Do složených závorek se uzavírají poznámky. Ty ulehčí orientaci v programu a při překladu programu se ignorují

Části programu se skládají z příkazů (volání procedur a funkcí, přiřazení hodnoty, deklarace proměnných apod.).

Středník ";"

V Pascalu není středník součástí příkazu jako je tomu například v C, ale pouze příkazy odděluje. Když ale budeme psát středník za každým příkazem, tak se sice nedopouštíme chyby, ale v některých případech (jako před klíčovým slovem end) vlastně přidáváme prázdný příkaz navíc. Ovšem vynechání středníku mezi příkazy vede k chybě, která znemožní program přeložit.

Jména

Jako jména konstant, proměnných, procedur a funkcí lze použít jakékoliv jméno nebo zkratku. Maximální délka je 63 znaků. Jména však nesmí obsahovat mezeru, čárku, tečku, středník, dvojtečku a tyto další znaky:

+ - * / \ = < > [ ] ( ) ^ @ { } $ #

Uvedené znaky mají speciální význam. Dále se doporučuje ve jménech nepoužívat "česká" písmena (s háčky a čárkami). Pascal nerozlišuje velká a malá písmena, takže označení Prom_X a prom_x je identické. Použití velkých písmen však může zlepšit přehlednost programu.

Datové typy

Abychom mohli s daty (čísla, znaky, texty ...) pracovat umísťujeme je na nějaké místo do paměti paměti počítače. Různá data si žádají různou velikost prostoru v paměti i různý způsob zacházení. A právě k tomu v programovacích jazycích slouží datové typy - udávají jak se má s daty zacházet a kolik místa se jim má v paměti vyhradit.

V pascalu jsou definovány tyto základní datové typy:

Celočíselné

shortint
integer
longint
byte
word
-128 .. 127
-32768..32767
-2147483648..2147483647
0..255
0..65535

Desetinné

real
single
double
extended
comp
2.9E-39..1.7E38
1.5E-45..3.4E38
5.0E-324..1.7E308
3.4E-4932..1.1E4932
-9.2E18..9.2E18

Znakové

char
string
pchar
jeden znak
řetězec max 255 znaků dlouhý
řetězec max 65535 znaků dlouhý

Logické

boolean true (je pravda), false (není pravda)

Ordinální datové typy

Mezi orinální datové typy patří všechny celočíselné typy (integer, shortint, longint, word a byte) dále pak typ char a typ boolean.

Kromě těchto Turbo Pascalem předdefinovaných typů lze použít další uživatelem definované ordinální typy - výčtový typ a typ interval. Hodnoty ordinálního typu jsou uspořádanou množinou hodnot, z čehož plyne, že tyto typy mají výhodné vlastnosti jako:

Ord( ) vrací ordinální hodnotu argumentu
Pred( ) vrací předchůdce hodnoty ordinálního typu
Succ( ) vrací následovníka hodnoty ordinálního typu v argumentu
Chr( ) vrací znak, který odpovídá ordinálnímu číslu v argumentu funkce

Užití ozřejmním na příkladu:
Zdrojový kód
pred('B');
succ('B');

ord(pred('B'));
ord('B');
ord(succ('B'));

chr(pred(66));
chr(66);
chr(succ(66));
A
C

65
66
67

A
B
C

Deklarace konstant

Deklaraci konstant uvádí klíčové slovo const. Konstanty jsou prvky, které v průběhu provádění programu nemění svou hodnotu. Konstanty mohou být číselné, znakové, logické atd. Typ konstanty je dán typem definujícího výrazu, nebo přímou definicí typu viz. příklad:

  const
    a = 1;   {číselná konstanta}
    b = 'B'; {znaková konstanta}
    Q = 10/2*8.75;
    cislo:integer = 50;
    znak:char = 'Z';
     .
     .
     .

Deklarace proměných

Proměná je datový objekt, jehož hodnota se v průběhu programu může měnit. Deklaraci proměných uvádí klíčové slovo var. Do deklarace se pak zapíše seznam identifikátorů, které označují proměné, a jejich typ podle toho jakého druhu budou data, která bude proměná obsahovat. Nejčastěji budeme užívat standardní typy (viz výše), ale můžeme definovat i vlastní. Proměné stejného typu můžeme napsat za sebe oddělené čárkou.

  var
    a,b:integer;
    prumer:real;
    odpoved:boolean;
    retezec:string[20];     {řetězec 20 znaků}
       .
       .

Proměné se většinou snažíme nazvat krátce, ale výstižně. Při jejich menším počtu si můžeme dovolit pojmenovávat pouze jedním písmenem. V některých případech si proměné označené jediným písmenem zachovají i potřebný význam - např. fyzikální veličiny. Při větším počtu použitých proměných (cca >10) se ale takovému označení radějí vyhýbáme, neboť by vedlo ke špatné orientaci v programu.


předchozí návrat do menu následující
Programování v jazyce Pascal
TOPlist